Ano, pár lidí z Hlučína o nich ví a pár hochů ze sídliště OKD na ně narazilo náhodně, když v remízku hráli na četníky a zloděje. V minulosti měly dvě studny pro město velký význam, dřevěným potrubím zásobovaly vodou káď na náměstí, bývalý Rothschildův statek v místě dnešní BILLY, sirotčinec (dnes Dům dětí) a plicní sanatorium (Ústav sociální péče). Rozvojem vodárenství a vynálezem čerpadel poháněných elektřinou ztratily na významu, navíc, ocelové spojky spojující vrtané borovicové kmeny zrezivěly a přestaly těsnit.
Nový význam nabývají takové místní zdroje vody v současné době. Hromadné zásobování z centrálních zdrojů, v případě Hlučína z Kružberské přehradní nádrže je lehce zranitelné. Snad ani nedomýšlet, co by následovalo v případě otravy nebo havárie centrálního zdroje, zásobujícího tisíce domácností. Voda z podobných studní by pak měla cenu zlata.
To mne inspirovalo k opětovnému (poprvé jsem se o studních dozvěděl před 3O lety) prozkoumání a prověření možností, jak studny připravit nejen pro případ nouze ale i k odběru nechlorované vody pro přímé použití. Že jsou studny 1 km vzdálené od okraje sídliště OKD? No, znám země, kde se chodí pro vodu horší kvality 5 i více km daleko. Navíc, cesta ke studním je krásnou procházkou, nebo projížďkou na kole. Pokusným měřením vydatnosti jedné studny (maximální trvalý odběr vody) jsem zjistil, že je možno odebírat 15 litrů za minutu, což představuje více než 20 000 litrů denně. V nouzi by takové množství vody stačilo pro 7 000 obyvatel.
Odkud se takové množství vody bere, musím podrobněji popsat. Naše oblast byla v minulosti mělkým, třetihorním mořem, tehdy se vytvořily břidlicové sedimenty, které je možno v okolních lomech prozkoumat. Na tuto nepropustnou vrstvu opakovaně navršily severské ledovce množství písku. Jednu takovou písečnou dunu (morénu) o mocnosti 30 m pokrývá les Borek. Písek jako kapilára drží vodu mezi zrnky a nepropustná břidlice nepustí vodu do podloží. Část vody proto vyvěrá z tohoto obrovského rezervoáru a tvoří prameny, které nejsou závislé na dešťových srážkách. Protože písečná duna převyšuje okolní krajinu, vytéká z ní voda do všech světových stran a tvoří prameny potoků Jasénky, Vařešinky, Juliánky, Bohuslavického potoka a Bečvy. Nejvíce vody, která by v nouzi stačila zásobit celý Hlučín pramení na několika místech jižně od ulice Okrajové (Hlučínské bažiny), v minulosti se zdejší prameny sváděly do náhonu a vystačily k pohonu mlýnského kola na Jasénkách. Prameništěm bohužel prochází hlavní řád veřejné kanalizace, která vodu infikuje fekáliemi.
K využití jedné Rothschildovy studny mám připravený plán. Polyetylenovou hadicí 25 m dlouhou již měsíc vytéká voda pomocí gravitace, stejným způsobem se stahuje víno z demižonu. Kus hadice jsem zakopal do země a zabudoval do připravené dřevěné kapličky se svatým obrázkem. Z té bude možno napouštět vodu do kanystrů, přebytek poteče do dřevěného koryta a přepadem do Vařešinky.
Dalším úkolem bude úplně odčerpat vodu ze studny silným čerpadlem, vybrat hromadu naházených větví a studnu vydesinfikovat. Dubový rám s vodovzdornou překližkou překryje vstup do studny, aby se do ní nedostávalo listí a nečistoty. Po ustáleném vypouštění nechám provést chemický i bakteriální rozbor vody.
Druhá, lépe zachovalá studna bude sloužit k prohlídce jako technická památka. Patří k ní i betonová skruž, do které přitékala voda ve spodní části a odtékala potrubím umístěným o něco výš. Tak jednoduchým způsobem se voda zbavovala písku, který se občas musel vybrat. Zbývá ještě vyklučit cestičku ke studnám a označit ji směrovými tabulkami, bude pokračovat až k Borku.
V Hlučině 7.11.2018 Sonnek Jiří