Krajina včera, dnes a zítra

Slovo předsedy spolku

Krajina je místem našeho dětství, produktivního života i staří. Prostorem, kde se setkáváme s odkazy našich předků. Vesměs všichni předci dnešních rodáků z Darkoviček a okolí byli s krajinou trvale spjatí. Pole, louky a lesy byla místa, kde těžce pracovali, ale také rozjímali. Krajinu vnímali jako prostor, který je pro ně životně důležitý. S touto pokorou, zkušenostmi a poznatky, které si předávali z generace na generaci, se o krajinu starali. Brali z ní tolik, kolik mohla unést, a nezapomněli ji vracet tolik, aby z ní mohli zase brát. Ten koloběh byl úžasný, avšak byla to zároveň velká dřina, boj o každé zrnko.

Za posledních 100 let se naše krajina výrazně změnila. Můžeme vyjmenovávat příčiny, které k tomu vedly: průmyslová revoluce, společenské změny, vyvlastnění, intenzifikace zemědělství ad. Důležité však je začít napravovat současný vztah člověka ke krajině. Spousta lidí se o okolí svého domova příliš nezajímá. Spousta vlastníků půdy se nezajímá o to, jak se s jejich polem, lesem či loukou nakládá. Člověk, dokud výrazně nepocítí sám na sobě negativní externality, které vlivem hospodaření s krajinou na nás začínají ve větší míře dopadat, nezačne nic moc dělat proto, aby je omezil či zastavil. Můžeme polemizovat, jak špatně či dobře se dnes máme. Ovšem pro většinu z nás zde v našem středoevropském prostoru platí, že máme co jíst, kde bydlet, lékaře na blízku, žijeme v míru a bezpečí. Přesto je to pro mnohé z nás málo. Dnem za dnem se pereme o lepší místa ve společnosti, o peníze na dovolenou, novou lednici či lepší auto. Málo si však uvědomujeme, že už je to dávno na úkor přírody. Komfort, v kterém dnes žijeme, se odráží na stavu naší krajiny a životního prostředí. Klima se mění závratnou rychlostí. Pro rostliny, živočichy i celé ekosystémy má teplotní nárůst katastrofické následky. Tyhle velké změny samozřejmě ovlivňují i nás. Jižní Morava, kdysi nejúrodnější obilnice, začíná být pro pěstování obilí na mnoha místech nevhodná. Plodiny, které jsme byli zvyklí pěstovat, zde rostou s jistými obtížemi. Množství srážek, na které jsme byli zvyklí, v naší krajině rapidně ubylo. Naše planeta má sice za sebou již mnoho cyklů oteplování a následného ochlazování. Ovšem problém je v tom, že na současném oteplování se výraznou měrou podílí právě lidská činnost. Modely, které zpracovávají vědecká pracoviště na celém světě, predikuji výrazné nárůsty průměrných teplot, zvýšení hladiny světových oceánů. Jedna predikce ukazuje, že v roce 2050 sice ještě nebudeme mít moře u Prahy, ale můžeme si být jistí, že zde budeme mít obyvatele Německa, neboť jeho velká část může být pod vodou.

Tento trend se jen tak sám nezvrátí. Můžeme ho však zpomalit, a to výrazně. Záleží na každém z nás. Zaleží, jak budeme ohleduplní k životnímu prostředí. Hlavně svému okolí můžeme být prospěšní. Každý může sadit stromy, každý může zkusit zadržovat více dešťové vody, každý může začít omezovat spotřebu surovin. Vlastníci půdy mohou pozitivně ovlivňovat retenci vody v krajině, zmírňovat půdní erozi nebo zajistit, aby se do půdy a vody nedostávaly zbytečné pesticidy.  Existuje spousta možností, jak dělat věci opravdu lépe.  Evoluce stále probíhá, a to nejen fyzicky, ale za to mentálně. Proměňovat by se mělo i naše myšlení, přístupy k životu i hodnoty, které uznáváme.

Na úvodní fotografii spatřujeme, jak stav krajiny před 65 lety – malá políčka se střídajícími se kulturami, která byla zárukou funkčnosti krajiny. Vedle vidíme dnešní monolány, na kterých jsou patrná místa, kde již vrstva ornice není. Za 50 let jsme půdu zdevastovali jako nikdo před námi. Z našich daní se platí dotace podnikatelům na půdě, kteří nám za to ničí životní prostředí. Přitom produkce zrna již nemíří výhradně k potravinovým účelům. Je třeba se vrátit tam, kde naši předci skončili. Abychom viděli, že  krajina lépe funguje dle způsobu hospodaření našich předků, nemusíme jezdit daleko, stačí, když v Mikulově přejedeme hranice. Samozřejmě je to trochu pracnější a o něco méně ekonomicky výhodnější. Žijeme však jen proto, abychom měli peníze? Ne, máme zodpovědnost za stav půdy a musíme dát možnost na ní hospodařit i těm, kteří přijdou po nás!

Krajina potřebuje opravdového hospodáře, ne podnikatele na půdě. Lidé, kteří se zasadí o její zdravý chod. Krajina potřebuje každého, kdo si ji váží a přistupuje k ní s pokorou. Jestli nezačneme vytvářet přirozené prvky v krajině, nezvýšíme v ní retenci vody, neomezíme přidávání chemikálií, nezbude nám tady nic než jen neúrodná vyprahlá půda.

Na závěr slova z jednoho článku, nad kterým se pozastavil jeden ke krajině pokorný člověk: „děláme z krajiny savanu a poušť a divíme se, že se chová jako savana a poušť“. V jednoduchosti je krása. Pavle, sice jsi tu větu nevymyslel, ale již dávno se však zasazuješ o to, aby tomu tak nebylo.